Moje vzpomínka na Afriku

16.02.2024
Je omamná vůně plumérie. Sluncem prohřátý modrý oceán, co se s námi dvakrát za den loučí a pak zase přivítá. Pláže tak bílé, že to oči hmouří.
Afriko krásná, Afriko rudá, zbarvená barvou krve, tady to všechno, co je živé začalo. Afriko mocná a silná, ty máš svou armádu věrnou, po celé zemi stojí a navždy tě chrání, její síla a krása je věčná.
Nedovolí aby tě slunce spálili a ve tvé náručí tě chrání. Buď navždy silný Baobabe a chraň matku svou, ty přece žiješ z její krve.
Prach tvé rudé země se vzduchem vznáší a barví slony do ruda, s lesklými kly, jak ďáblové Serengeti brázdí. Nad horou Kilimandžárem se slunce každý den s Afrikou loučí. Afriko Ty jsi tak neskutečně krásná, buď taková navždy!

text a foto Lenka Třísková