Malaga - barevný klenot Andalusie skrze objektiv fotografa

02.07.2023

Připravte se na procházku ulicemi jednoho z nejslavnějších španělských měst. Malaga, město plné barev, kultury a historie vás zve na cestu kolem svých nejkrásnějších míst. Užijte si pohled na impozantní katedrálu, malebné uličky plné květin, přístav s luxusními jachtami a samozřejmě nádherné pláže, které jsou jako magnetem pro milovníky slunce a moře. Uvidíte také nádherné snímky slavných místních památek jako je Alcazaba nebo muzeum Pabla Picassa. Tato fotogalerie je jako pozvání do světa andaluské krásy a pohostinnosti. Vstupte do Málagy očima fotografa a nechte se unést jeho pohledem na toto úchvatné město.

Jako Liza Minelli

Jednou, bylo to v pátek večer, jsem zůstal i na nějaké míchané drinky, když tu se najednou u mého stolu zjevila bytost jako, no úplně jako Liza Minelli. Bohužel nepřišla zpívat, ale prodat mi nějaký suvenýr – přehnaně barvený náramek na ruku.

Rozhodl jsem se letos vydat na dovolenou sám. I když jsem měl již několik možností navštívit Malagu, dosud jsem žádnou z nich nevyužil. Mnoho mých přátel tam jezdí pravidelně už léta. Jeden známý stevard Noah z Toronta, vlastní tam apartmán, který v sezoně pronajímá. I přesto, že mi ho nabídl, byl pro mě příliš velký, navzdory své skvělé poloze v centru města. Nakonec jsem si našel ubytování na univerzitní koleji, stejně tak v centru.

Výborný mladý personál. Na recepci se střídali studenti, takže jsem vídával ráno i večer, když jsem se vracel na hotel, vlastně kolej, jen samé usměvavé tváře. A slyšel uším dobře znějící: "Ola." "Ola."

Městské ulice jsou plné bílých budov s oranžovými střechami, které kontrastují s azurovým nebem. V popředí jsou vidět palmy a kvetoucí stromy, které dotvářejí atmosféru středomořského města.

A byl to skvělý nápad. Ubytování bylo naprosto úžasné. Kolej se nacházela v ideální poloze pro prozkoumávání města, pokoj byl sice malý, ale moderně zařízený s kvalitním a téměř novým nábytkem. Na recepci se střídali mladí, usměvaví studenti, které jsem viděl ráno i večer, když jsem se vracel zpět.

Hned vedle mého ubytování byl hotel Ibis, kam jsem chodil na večeře a večerní pivo. Měli tam úžasnou zahrádku, vynikající pizzu a chladné čepované pivo. Personál byl mladý a velmi pozorný, takže jsem se tam cítil jako stálý host. Kdykoliv to bylo možné, večeřel jsem a popíjel pivo právě na této zahrádce.

Jednou, myslím, že to bylo právě v pátek večer jsem zůstal i na nějaké míchané drinky, když tu se najednou u mého stolu zjevila bytost jako, no úplně jako Liza Minelli. Bohužel nepřišla zpívat, ale prodat mi nějaký suvenýr – přehnaně barvený náramek na ruku.

Impozantně a detailně vypracované vstupy a bohatě zdobená fasáda jsou dokonalým příkladem španělské renesanční architektury.

Jednoho pátečního večera jsem se rozhodl zůstat na několik míchaných drinků. K mému stolu přišla žena, která se nápadně podobala Lize Minelli. Bohužel nepřišla zpívat, ale prodávat suvenýry. Neuspěla u mě, ale u sousedního stolu s lidmi, kteří mě zaujali svým zvláštním přízvukem, ano. Když jsem slyšel, jak říkají "computadoras" místo "ordenadores", věděl jsem, že jsou z Latinské Ameriky. Měl jsem pravdu, byli to studenti z Kolumbie. Když zjistili, že jsem z Prahy, začali všichni společně volat "Praga es una ciudad preciosa. Hemos estado allí. ¿Eres de Praga? Praga es hermosa!" Tak jsme strávili večer v hotelové zahrádce až do pozdních hodin, než nás číšník vypoklonkoval dávno po zavíračce ven.

První den jsem chtěl vyfotit východ slunce. Vstal jsem brzy ráno a rychle se oblékl do trička a kraťasů, abych se vydal k přístavu. I když se fotky nevydařily úplně podle mých představ, ranní procházka probouzející se Malagou za to stála. Na cestě zpátky na hotel jsem narazil na malebnou kavárnu, která byla otevřená už brzy ráno. Snídaně a káva byly fantastické a za místní ceny.

Nádherný interiér katedrály známé také jako La Manquita. Prostor je plný monumentální architektury s vysokými kamennými sloupy, které podpírají impozantní barokní strop. Světlo proniká do místnosti skrze vitráže, které jsou umístěné vysoko na stěnách a vytvářejí tak nádherné světelné efekty.

Následně jsem se vydal do města, s první zastávkou u Catedral de la Encarnación de Málaga. Španělský renesanční klenot nabízí úchvatný výhled na moře. Postavena byla na místě Velké mešity a její umělecké a kulturní bohatství je vysoce ceněno uměleckými znalci. Katedrála je skutečným mistrovským dílem náboženského umění, a když se dostanete do jejího kůru, ucítíte duchovní atmosféru tohoto místa.

Měl jsem tu čest navštívit město bohaté na historii, kulturu a vynikající gastronomii. Doufám, že moje vyprávění o Malaze bylo pro tebe zajímavé. Pokud tě tato zkušenost inspirovala, neváhej a vydej se na stejnou cestu pro vlastní zážitky. Pokud tě mé vyprávění zaujalo (se uvidí podle komentářů), je možné, že přidám další příběhy z Malagy.

Pablo Picasso a Gibralfaro

První paprsky nového dne se začaly rozlévat nad zátokou města Malaga, kde se zářivě oranžové světlo slunce odráželo od klidné hladiny moře, aby vytvořilo scénu tak malebnou a živou, jakoby vzešla z umělcovy štětcové palety.

Ve svém předchozím vyprávění jsem se zmínil o tom, že Málaga má talent překvapovat své návštěvníky, a je tomu opravdu tak. Setřásl jsem svůj údiv a pokračoval k dalšímu cíli – Museo Picasso Málaga.

Picasso, tento legendární mistr umění, se netajil touhou ukázat své práce ve svém rodném městě. Lákala ho představa, že by mohl svá mistrovská díla představit právě tam, kde se jeho umělecká cesta kdysi začala.

Dialogy s Picassem. Věčná metamorfóza. Picasso sochař. Hmota a tělo. Picassova Malaga a Picassův vesmír.

Hned další den jsem zamířil do muzea věnovaného Pablu Picassovi, jehož dílo jsem si chtěl prohlédnout ve městě kde žil. Jak jsem se dozvěděl, vznik muzea byl umožněn díky darům Picassovy snachy a vnuka. Muzeum se nachází v paláci Palacio de Buenavista, národní památce v centru Málagy. Palác je jedinečný svou kombinací renesančních a mudéjarských architektonických prvků. Muzeum Picasso v Málaze je výsledkem umělcovy touhy prezentovat své dílo v rodném městě.

Když jsem se procházel chodbami, nemohl jsem si pomoct, ale cítil jsem ve vzduchu minulost, která tu přetrvávala. Jako by mě pozoroval sám Picasso, jehož duch žije v samotných zdech muzea. Obrazy jako by ožívaly, barvy vířily a měnily se, vyprávěly příběhy, které jsem před tím nedokázal pochopit.

Museo Picasso Málaga je umístěno v paláci Palacio de Buenavista. Vstup do muzea mi otevřel dveře do světa Picassa, a to doslova. Obdivoval jsem jeho obrazy, kresby, sochy, keramiku a grafiku. Fascinovaly mě jeho kubistické formy, experimenty s keramikou, reinterpretace děl starých mistrů a jeho pozdní díla ze 70. let jsou, alespoň pro mě, fantastická.

Každé velké město má svoji hlavní nákupní a pěší třídu. Málaga není výjimkou a nabídne všem návštěvníkům nádhernou ulici Calle Marqués de Larios plnou obchodů, luxusnějších restaurací a barů, ale i skvělých cukráren. C. Marqués de Larios je nejdražší ulicí k žití v Málaze a 11. nejdražší ve Španělsku.

Po prohlídce muzea jsem byl vyčerpaný a hladový. Zamířil jsem tedy do zahradní kavárny, kde jsem si dopřál skvělou malou pizzu a sklenku dobrého místního piva. Dílo Pabla Picasa mě tak zaujalo, že jsem zbytek odpoledne strávil v povznesené náladě.

Dokonce jsem, pro mě neobvykle, na Plaza de la Merced u Muzeum Picassova rodiště obdaroval žebrajícího, což obvykle nedělám. Mladý kluk bez rukou, hrozná představa. Měl obě ruce jen po lokty, a bylo mu asi tak 25 let.

Další část odpoledne jsem strávil koupáním na slavné městské pláži Playa de la Malagueta. Konečně tady, už tolikrát jsem z této pláže dostal od přátel a známých pozdrav z tohoto místa a teď jsem tady.

Odpolední slunce mě lákalo svou hřejivou náručí a já se vydal směrem k pláži Playa de la Malagueta. Písek se hemžil životem, místní i turisté hledali útočiště před horkem v chladné azurové vodě. Připojil jsem se k živému davu a nechal vlny, aby odplavily zbytky dne plného umění a kulinářských zážitků. Smích a štěbetání lidí kolem mě vytvářely soundtrack čirého blaha.

Pláž La Malagueta je městská pláž v blízkosti historického centra Malagy, což z ní dělá jednu z nejreprezentativnějších pláží ve městě. Je dlouhá přibližně 1,2 kilometru, voda je tady klidná a má výraznou modrou barvu.

Moře bylo příjemně chladné, což bylo osvěžující po celodenním procházení po městě a muzeu. Na závěr jsem si dal rybu na večeři v plážové restauraci a pak jsem se vydal zpátky do hotelu – koleje Univerzity Malaga.

Před spaním jsem ještě zastavil v mém oblíbeném hotelovém baru Ibis na pivo, jako obvykle na závěr dne. Ráno jsem měl v plánu vyrazit na lov snímků východu slunce. Když se slunce ponořilo pod obzor a vrhalo na oblohu odstíny zářivých oranžových a fialových barev, věděl jsem, že mě tento den trochu změnil. Představoval jsem si, co kdyby se někdo narodil s talentem Piccasa a neměl ruce. Nemohl jsem se dočkat rána, ale byl jsem unavený rychle jsem usnul.

Ráno jsem se vzbudil, ještě byla úplná tma. Objednal jsem si Bolt a vydal se směrem Gibralfaro. Chtěl jsem stihnout východ slunce, a tak jsem lehce naléhal na řidiče. Ten mě ale ujistil, že to bezpečně stihneme.

"Por favor, el sol sale en 16 minutos en el Mirador de Gibralfaro y quiero hacerle una foto. Se lo prometí a mi compañera de trabajo Jana."
"Sí. Estaremos allí en 12 minutos."

Když jsme dorazili na místo, bylo tam ticho a klid, a hlavně nádherný výhled na celé ještě spící město, záliv, parky, budovy, prostě nádhera! Později se přidalo pár dalších lidí. Jeden z nich byl nějaký euforicky mladík z Pákistánu a vyprávěl mi o své nadcházející svatbě, která má být v lednu, na kterou mě srdečně pozval do Karáčí. A zve dodnes. Přemýšlím o tom.

Pohled z vyhlídky Gibralfaro na celé město Malaga, je okouzlující.

Východ slunce nad Malagou je úchvatný. Udělal jsem několik fotografií a videí. Dokonce jsem měl první stream ve skupině na Facebooku. Cesta zpátky do města dolů byla stejně krásná. Dlažební kostky na cestě byly vyleštěné zubem času do zrcadlového lesku.

Tolik pro dnešek. Pokud se vám moje vyprávění líbilo, možná bude pokračování.