Kaňon v Hell's Kitchen v Keni

04.03.2024

Čas je mistr a Tlak umělec, pokud jde o design kaňonu v Hell's Kitchen – nemá na světě obdoby. Byli jste někdy v miniaturním Grand Canyonu? Zde je nejnavštěvovanější kaňon jménem Hell's Kitchen (Ďáblova nebo Pekelná kuchyně). Jen kousek od letoviska Watamu, asi 1 hodinu jízdy od Malindi na motorce nebo minibusem.

pro videa z výletů Petr Janša

Když jsem se dozvěděl, že v Keni mají svou vlastní verzi Pekelné kuchyně, hned jsem si představil Gordona Ramsayho, jak v klobouku safari řve na zmateného slona, že jeho curry má moc málo chilli. Ale ne, Marafa Hell's Kitchen je něco úplně jiného. A tak jsem, vyzbrojen lahví vody a kamerou v nadějí, že nepotkám žádného kuchaře s výbušnou povahou, vyrazil spolu s naší malou skupinkou na výlet.

Když se vydáte na cestu z pláže do nitra Keni, narazíte na místo, které vypadá jako vystřižené z jiného světa, nebo spíše z jiné galaxie. Kaňon Marafa, známější pod označením Pekelná kuchyně, je jedním z těch záhadných přírodních divů, které vás alespoň na malou chvíli přimějí zamyslet se nad silou a krásou přírody. Jeho unikátní geologická struktura a barevná paleta vytvářejí krajinu, která působí takřka nadpozemsky.

Již cesta tam byla zážitkem sama o sobě. Minibus, kterým jsme jeli, se vydal na cestu v momentě, kdy už jsem si myslel, že dalšího cestujícího už opravdu, ale opravdu nemůže pojmout. No, omyl. Keňský zákon zachování prostoru v minibusu je něco, co by fyzikové měli zkoumat. Nakonec jsme se tam všichni nějak vešli, i když jsem měl pocit, že jsem se na tu cestu musel složit jako origami.

Kaňon je místo, kde země vypráví svůj vlastní příběh starý miliony let. Místo, kde každý kámen a každá prasklina vzbuzují úžas. Marafa je právě takovéto místo. Nachází se v suché a horké oblasti, kde se zdá, že čas chce ukázat, jak skvělý může být, pokud jde o design.

Místní kaňonu říkají Nyari, což ve svahilštině znamená něco jako "místo, které se rozpadlo". Tento název dokonale vystihuje dramatickou geologii lokality, která byla utvářena tisíciletími eroze. Příběh Nyari je příběhem přírodních sil, které tvarují naši planetu, a připomínkou toho, jak malí jsme ve srovnání s velikostí a mocí přírody. To musí, napadnou každého, kdo se kdy díval přes okraj Ďáblovy kuchyně.

Nyari nadčasový design času

Příběh kaňonu Marafa začíná před miliony let, kdy byla tato oblast ještě dnem pradávného moře. Voda a vítr zde po tisíciletí hrály svou neúnavnou hru, vyrýpávaje do pískovce neuvěřitelné tvary a struktury. Díky této nekonečné práci se zde vytvořil labyrint kaňonů, věží a skalních útvarů, které jsou dnes lákadlem pro nás všechny mzungu, turisty z celého světa.

Barvy pískovce v Marafě jsou doslova ohromující. Od jemných odstínů oranžové přes sytě červenou až po hlubokou hnědou. Tato pestrobarevnost je výsledkem minerálního složení pískovce, kdy v chemických procesech, které se zde odehrávaly po miliony let, vzniklo toto dechberoucí místo na zemi.

Historie oblasti je stejně fascinující jako její geologie. Od pradávných civilizací, které zde našly útočiště, přes období kolonizace až po současnost, kdy se Marafa stala turistickým magnetem všech návštěvníků v Keni. Každé období zanechalo na tomto místě svou stopu, ať už v podobě artefaktů, pověstí nebo jen v podobě otisků v písku, které s sebou nese vítr. Proměny, které oblast zažila, jsou důkazem neustálého boje člověka s přírodou. Nám všem na tomto jedinečném místě připomínají, že jsme součástí této neuvěřitelné a neustále se měnící planety.

Kaňon Pekelná kuchyně vás nutí zastavit a v tom úžasu musíte přemýšlet o tom, jaký je náš vztah k přírodě a jakou roli v ní teď hrajeme. Ať už přijedete jako turista, vědec, nebo jen náhodný návštěvník, odnesete si odtud něco mnohem cennějšího než jen parádní fotky a kouzelná videa. Emoce. Takové, které ve vás, zrovna tady, spolehlivě vyvolá pohled na malý kousek Země. Ano, stále nesmírně krásná a nekonečně fascinující.

Po necelé hodině jízdy z Watamu do Marafy jsem přešel na dopravní prostředek o něco osobnější – boda boda. Jízda na motorce byla vzrušující, obzvláště, když jsem si uvědomil, že můj řidič bere dopravní pravidla spíše jako nezávazné doporučení než jako soubor pravidel. Mají v Keni dopravní značky? Co myslíte? Ale hlavně, že jsme všichni cestu zvládli.

A jsme, před branami Pekelné kuchyně. Na vrátnici čile komunikujeme se správci. Je to žena v uniformě. Zdraví každého z nás, opakuje: "Jambo. Jambo" a my na to: "Karibu. Matatu. Hakuna Keňa pesa". A ona zase několikrát opakuje: "Hakuna matata," což je vždycky dobré slyšet, zvlášť od uniformovaných žen.

Ne, nebyly tam žádné ohně plivající pekelné brány, jak by název mohl naznačovat. Místo toho jsem byl přivítán průvodcem, který měl více znalostí o tomto místě než Wikipedia. Průvodce, který byl evidentně hrdý na svůj domov, mi začal vyprávět o historii a geologii místa, ale já jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsem se ocitl na jiné planetě. Barvy pískovce byly tak živé, že by se vedle nich mohl i duhový jednorožec cítit nevýrazně.

Legendy, mýty a příběhy zaniklého města a drama osudné noci

Před mnoha staletími, na místě, kde dnes stojí Marafa, známý také jako kaňon Pekelná Kuchyně, se rozkládalo prosperující město. Místní ochotně vyprávějí, že obyvatelé tohoto města byli prokleti kvůli své pýše a lakotě (buď varováním i pro lakomé turisty nedávaje pražádné bakšiše, či tuzéry). Jedné osudné noci, když měsíc svítil nejjasněji – tedy pěkně dramaticky – se země otevřela a pohltila celé město. Zanechala po sobě jen rozeklaný kaňon, jako věčnou připomínku lidské pýchy. Tento průvodcem vyprávěný příběh nás učí, že příroda má vždy navrch nad lidskou arogancí.

Legendu o rodině potrestané bohy dodnes připomíná kámen na okraji kaňonu

Další vyprávění se točí kolem rodiny, která žila na okraji kaňonu. Celá rodina se měla stát obětí hněvu bohů kvůli svému bezohlednému chování vůči božstvu a přírodě. Jako trest byli proměněni v kamenné sloupy, které lze dodnes vidět na okraji kaňonu, stojící jako varování před ignorováním posvátné rovnováhy přírody.

Symbolika barev v kaňonu a jejich spojení s místními legendami

Kaňon je nepřekonatelný svými živými barvami, které se mění s denním světlem. My počkáme i na západ slunce. Červená symbolizuje krev a bolest ztraceného města, zatímco oranžová připomíná věčný oheň, který spálil jejich pýchu. Bílá barva odráží kosti těch, kteří byli potrestáni, a žlutá barva představuje naději a obnovu, připomínku, že i z popela může vzniknout nový život. Když jsem poprvé dorazil do Marafy, byl jsem ohromený nejen nádhernou krajinou, ale i tichem, které na tomto místě je. Připadalo mi, jako bych vstoupil do jiného světa, kde čas plyne jinak. A nebylo to divokou jízdou z Watamu do kaňonu.

Procházka kaňonem byla jako cesta skrz čas. Barvy skal se měnily před mýma očima a příroda, která tento kraj obklopuje, byla plná života. Setkal jsem se zde s různými druhy ptáků a dokonce i s několika zvědavými malými živočichy, kteří se zdáli být stejně fascinováni mnou, jako já jimi.

Interakce s místními průvodci a poznání tradičních rostlin

Náš i ostatní průvodci byli neuvěřitelně znalí a sdíleli ochotně příběhy nejen o kaňonu, ale i o vzácných rostlinách, které zde rostou. Vysvětlili, jak rostliny používat a jaký význam mají pro místní komunitu. Je zde mnoho dětí a s nimi pár žen, místní. Jsou na parkovišti a jsou organizovaní. Rozdáváme lízátka dětem. Dětem se to líbí. Ženám ne. Nevoli dávají najevo pliváním. Ale nic, co by ohrozilo zapadající slunce. Na které všichni čekáme.

Jak se dostat do Marafy? Dostat se do Marafy může být dobrodružství samo o sobě. Doporučuji cestovat minibusy nebo už zmiňovanou boda bodou pro autentičtější zážitek. Nejlepší čas pro návštěvu je pouze pozdě odpoledne, kdy není takové horko. Ideálně je dorazit kolem třetí odpoledne a na závěr vidět západ slunce.

Vstupné do kaňonu je velmi přijatelné a peníze jdou přímo na podporu místní komunity. Tak jsme to aspoň slyšeli. Prohlídky lze objednat přes hotelové služby nebo cestovní kanceláře. Doporučuji si vzít průvodce, který vás zaveze, na místo, provede parkem a pěkně odvypráví všechny legendy. Ukáže vám, kde si koupit místní pivo a kde je nejlepší místo a výhled na západ slunce (kiosek pro čekající řidiče a místní). V kaňonu je asi padesát stupňů. Při čekání na správné světlo si dejte místní pivo. Chutná totiž fantasticky!

Turismus hraje klíčovou roli v ekonomice Marafy, přináší nejen přímé příjmy ze vstupného, ale i podporu pro místní řemeslníky a obchodníky. Podpora vesnických programů z výnosů vstupného, odměny za služby průvodce a zcela určitě taky vyžebraný celodenní obnos pomáhají financovat vesnické potravinové programy, včetně vzdělávacích iniciativ a ochranu kaňonu. Myslím, že je to krásný příklad toho, jak může být i tento turismus udržitelný a prospěšný pro místní komunitu.

Pokud by došlo na srovnání s jinými geologickými útvary, tak určitě jsou paralely mezi Pekelnou kuchyní a dalšími "mimozemskými" krajinami. Podle mého, Marafu lze srovnat s místy, jako Antelope Canyon v USA nebo Wadi Rum Vilage v Jordánsku. Každé z těchto míst má své jedinečné kouzlo, ale Marafa má něco extra – něco zcela výjimečného. Co? To zjistíte právě v tu jedinečnou chvíli, když budete pít keňské pivo přímo z láhve a paprsek zapadajícího slunce nad Hell's Kitchen zasvítí, právě v ten okamžik, na vaši láhev.