O nezlomné síle tradice, která udržuje kmen Masajů pevně spojený napříč generacemi

07.03.2024

Náš džíp s celou posádkou, kterou tvořím já, Ríša, zručné zlatnice Lenka a Monča, Petra, studentka posledního ročníku lékařské fakulty a manželé z Břeclavi se řítí závratnou rychlostí po prašné cestě vedoucí k vesnici Masajů.

pro videa z výletů text Petr Janša, foto Lenka Třísková

Vesnici Masajů jedeme navštívit cestou z národního parku Tsavo East. Nebe je zamračené, jako by se nám snažilo zdramatizovat příjezd do vesnice. Ono to zatažené nebe bude mít pro nás blahodárný význam, protože tady v Africe, v Keni pár kilometru těsně pod rovníkem je pro nás Středoevropany pekelně vedro. Míjíme hliněnou budovu s rezavým vlněným plechem, o které ještě nevíme, že to je kostel ve vesnici Masajů. Kostel nás uvedl do světa, kde křesťanství tvoří srdce komunity, nadané v kontrastu s muslimským pobřežím Keni.

Dětí před vesnicí nás vítají milým uvítacím pokřikem ve svahilštině. Jsou oblečené v tradičním oděvu. Je to moc hezké uvítání. Naskakuje nám některým husí kůže z toho přivítání, cítíme se asi, jako když celebrita přijíždí ve své limuzíně a vystupuje do davu svých fanoušků na červený koberec.

Když se zrodí děti v srdci masajské vesnice, jsou vítány do světa se všemi rituály, které příslušnost k jejich starobylému lidu obnáší. Jakmile děti dospívají, a začíná být důležité rozlišovat jejich věk a pohlaví, nastává čas na jednu z klíčových tradic – tetování. Tetování u Masajů není jen obyčejnou záležitostí nebo prostou ozdobou; je hluboce zakořeněno v jejich kultuře a má velký význam pro identifikaci jedince.

Vystupujeme z džípu a čeká nás vřelé přivítání náčelníkem vesnice, jehož ekvivalent jména je asi Olin. Petra se s Olinem, ujímá konverzace ve svahilštině a angličtině a nejodvážnější členka naší výpravy Lenka už mizí v davu uvítacího výboru Masajů. Náš ochránce a průvodce Philip Dzumbo a řidič a naše skupinka jsme tady jediní oblečení jinak než všichni Masajové. Což se u Petry a Richarda změní, Masajové jim hned zapůjčují tradiční barevný oděv Masajů, který budou mí po celý čas tradičního tance, který nás čeká.

Tu už se zpoza stromu z vesnice na nás řítí hlouček Masajů včetně početné skupiny dětí. K Lence, která je vždy v popředí výpravy, se blíží malý kluk nebo holčička s nataženou rukou připravenou k pozdravu. O mou mini kameru se zajímá Masaj s kulatou tváří nabarvenou červenou barvou a je zaujatý malinkým displejem, ve kterém se vidí. Vesničané se seřazují k uvítacímu ceremoniálu, cvalík Ríša bude asi v každém záběru, protože je snad všude, kde chci natáčet.

Tradiční oděv Masajů je neuvěřitelně barevný, je to záplava barev. Skoro všichni mají v ruce klacky, ty budou potřeba u tradičního tance. Show začíná, děti tleskají a zpívají moc hezkou melodickou písničku. Všechny děti jsou čisté – čisťoučké a mají krásně barevné tradiční oblečení. I děti se zajímají o malou kameru, přicházejí, mávají a zdraví. "Hello, Hello".

A teď se šikují dospělí muži. Tradiční tanec Masajů začíná. Lenka vždy připravená pořídit ty nejlepší záběry tuší, že přijde něco mimořádného. I na safari pozorovala stíny v savaně celé hodiny – a vyplatilo se. Nikdo neměl lepší snímky než Lenka. Ale teď odložila objektiv a v náručí má jednu moc roztomilou Masajskou dívku a všichni teď fotíme Lenku. Ríša, Petra i manželé z Břeclavi se zapojují do tance. Masajové tanec berou velmi vážně, výskoky v tanci mají hluboký význam v jejich kultuře. A někteří jsou ve skákání opravdu úžasní. Moje minikamera neví, co točit dříve, naši tančící skupinu, ty nejlepší tanečníky nebo děti.

Na jedné z vnitřních zdí školy je umístěn nápis, který ve své jednoduchosti nese obrovský význam.

Kluky a holky podle šatů nelze rozeznat. Později se dovídáme od náčelníka Olina, že dívkám v určitém věku vytetují na čelo i na tváře kruhy. Petry se ptám, když ji vidím v tom oděvu Masajů oděnou, zda li tady zůstává, žádná odpověď - Petra je naprosto pohlcená tancem Masajů, do kterého se naprosto ponořila. I na nás ostatní to krásně působí. První silné emoce přicházejí.

Na parkoviště, kde parkuje náš džíp, před vesnicí, přijíždí další, úplně stejný džíp, a jsou to asi taky Češi.

Hodně, zejména mladých Masajů má obličej pomalovaný tmavě červenou barvou krve. Téměř všechny děti mají oholenou hlavu. Těm nejstatečnějším a nejsilnějším Masajům chybí jeden nebo dva zuby, což je zde součásti nějakého iniciačního rituálu. Zkouška odvahy a kolik bolesti snesou při jejich vybíjení. A to už přichází pokyn z vesnice, že její obyvatelé jsou připravení na naši návštěvu.

Úsměvy na tvářích dospělých i dětí vytvářejí emočně nabitou atmosféru, za které vstupujeme do vesnice. A tady hned u vchodu mě přivítá malý Masaj v křiklavě žlutém oblečku "Haj Fay", které kývnutím schvaluje někdo ze starších významným kývnutím hlavy. Naše první kroky ve vesnici vedou, asi z jejich pohledu k tomu nejdůležitějšímu, co tady mají, a to k ohradě se zvířaty, kde vidíme pár koz. Olin vysvětluje Petře a Petra nám ostatním tlumočí. Je vidět, že za chvíli bude lékařka. Jde jí to naprosto bezvadně. Dozvídáme se o běžném životě obyvatel této vesnice. Mimo jiné, že všechny práce a chod denního života, včetně stavby domu je zde na ženách. Muži mají na starosti pastvu dobytka a ostrahu vesnice.

Vidíme hliněné domky se slaměnými střechami. Krásně modré prádlo Masajů se suší na stromech všude kolem. Nahlížíme do jedné z kuchyní, kde se prohánějí živá kuřata mezi hrnci a kastroly na hliněné podlaze. Monča prochází kuchyní v bílém saku a vše fotí na svůj poslední typ iPhonu. Všichni vcházíme do jednoho z dalších domků, kde si prohlížíme ložnici. Masajové spí na zvířecí kůži. Na tváři Petry je vidět kulturní šok. Uvnitř jsou žluté plastové kanystry se životně důležitou vodou, jinak téměř žádné vybavení.

Kostel slouží místní křesťanské komunitě Masajů. Masajové, hrdý a nezávislý lid, žijící v souladu s přírodou, byli vždy známi svou blízkostí ke křesťanství, které si postupem času přizpůsobili svým tradičním hodnotám a zvykům.

A teď nás čeká opravdový zážitek. Dva Masajové v modrém nám předvedou dovednost přenesenou tisíciletím – rozdělání ohně. S neuvěřitelnou zručností během pár okamžiků se objevuje hustý šedý dým a pak oheň. Jsou to čarodějové. A mistři v rozdělávání ohně. Jsem obdarovaný tím nástrojem na rozdělání ohně. Hned mě napadá, koho tím obdarují já? No snad – jedině Janu, mou bývalou kolegyni. Aby jí to připomnělo, jak úžasná homeostáze je. Masaj fouká do chumáče slámy a ta hoří – krásně – jak jsem říkal, jsou to čarodějové ohně. Ale opatrně s tím ohněm, jsou tady všude slaměné střechy.

Všichni. Ríša, Petra Lenka, Monča i manželé z Břeclavi si techniku rozdělání ohně za bedlivého dozoru a pomoci Masaje v modrém vyzkoušejí. Jediné, co nechtějí dělat, jak jim Masaj naznačuje je plivnout, si do dlaní, aby to lépe šlo. Což nikdo z našinců nechce udělat.

Prohlížíme si školu. Je to ve vesnici největší a nejkvalitnější stavba, vnitřek je téměř bez zařízení, na budově je napsáno, za čí pomoci se škola postavila. Na tabuli jsou dny a měsíce v angličtině. Asi právě toto se děti učily, než je vyrušil náš příjezd.

Náhle naši pozornost upoutá zpěv. Slyšíme zpívání. Ptáme se náčelníka Olina, co to je. Co to je slyšet? A už to rozpoznáváme a Olin potvrzuje. Je neděle dopoledne – čas bohoslužby. Jdeme nahlédnout do kostela. Plechová střecha pod ní dřevěný kříž. Je tady úplně plno, sotva se vměstnáme dovnitř. Nechceme rušit, tak jen nakoukneme a hned zase jdeme.

Cestou na parkoviště, kde je zaparkovaný náš džíp je malé tržiště v masajské vesnici připravené pro nás mzungu – návštěvníky. Jeden na mě kýve. Masaj s divokým červeným turbanem na hlavě, ať jdu k němu nakoupit místní rukodělné artefakty. Já si ale vybírám prodejce na samém konci pultu. Ten bude na mém videu vypadat líp pomyslím si. Má celou hlavu na červeno a krásně, velmi pracně, etnicky svázané vlasy. Masaj, jak má být. Nabízí mi výrobky ze zubů zvířat. Kupuji si náramek z obyčejných korálků za 5 euro po chvíli smlouvání. Pak jen už mávání a pomalu, plní emocí nastupujeme do našeho džípu a odjíždíme. Všichni jsme plní emocí. Děkuji Masajům za krásný cestovatelský zážitek v Keni.

Hrdý národ na své tradice

Mezi zelenými pahorky Afriky, kde se slunce kochá ve své plné kráse a země oplývá pestrobarevným životem, tam žije kmen Masajů. Tento starobylý lid, který si navzdory modernímu světu a jeho vlivům zachoval své tradice a zvyky, píše příběh o odvážných válečnících a hrdých pastevcích. Ale nejen odvaha a hrdost jsou těmi znaky, které Masaje charakterizují. V jejich společnosti je hluboce zakořeněná i tradice tetování, jež slouží nejen jako ozdoba, ale také jako způsob, jak rozlišit jedince a jejich postavení v rámci kmenu.

Holčičky, jakmile dosáhnou určitého věku, jsou pečlivě připravovány na rituál tetování. Každé tetování je pečlivě a s laskavostí vybráno a připraveno staršími ženami v rodině. Dívčí tetování, které jsou symboly ženskosti a krásy, se skládají z kruhů, které jsou vytetovány na čelo a lících. Tyto kruhy nejsou pouze dekorací; jsou symbolem kruhu života, propojení s přírodou a zemí a také vyjadřují vazby, které dívky spojují s jejich předky a tradicemi. Nosit tato tetování je pro dívky velkou ctí a uznáním, že se stávají plnohodnotnými členkami masajské společnosti.

Mezi zvyky, které Masajové praktikují, patří i malování tváří, zvyk, který je nejen estetický, ale nese v sobě hluboký kulturní význam. Červená barva, kterou si Masajové pro malbu svých tváří vybírají, není zvolena náhodně. Symbolizuje sílu, odvahu a život.

Kluci, na druhou stranu, mají svůj vlastní soubor tetování, který slouží jako znamení jejich cesty za stát se válečníkem. Jejich tetování jsou odlišná, obvykle reprezentující odvahu, sílu a schopnost ochránit svou rodinu a kmen. Detaily jejich tetování jsou pečlivě vybírány tak, aby odrážely každého jednotlivce a jeho cestu v rámci kmenových tradic.

Tato praxe tetování je příkladem, jak hluboce jsou tradice a kultura zakořeněny v životech Masajů. Každé tetování, každý symbol a ornament nosí v sobě příběh - příběh o dědictví, odvaze, společenství a identitě. U Masajů tedy není rozlišení mezi dívkou a chlapcem jen otázkou fyzického vzhledu či oblečení, je to o příbězích, které jejich tetování vyprávějí, o hodnotách, které tyto znaky zastupují, a o nezlomné síle tradice, která udržuje kmen pevně spojený napříč generacemi.